Běh je jedním z nejpřirozenějších pohybů člověka. Paleontologové tvrdí, že vytrvalostní běh sehrál významnou roli v evoluci lidstva a že my lidé jsme předurčeni k tomu, abychom vytrvalostní běhali. Ostatní primáti a savce sice dokáží vynaložit obrovskou sílu a sprintovat neskutečnou rychlostí, po krátké době se však rychle unaví a nejsou schopni pokračovat. Za to my lidé vynikáme silnými vytrvalostními schopnostmi. Žádný jiný primát kromě člověka není schopen tak dlouhé aktivity.
Trénovaný amatér dokáže pravidelně zaběhnout 10 km a dokonce i maratón několikrát za rok. Dobře trénovaný běžec by byl při delší vzdálenosti dokonce schopen předběhnout i koně. Takové vzdálenosti jsou pro většinu primátů nemožné.
Dnešní doba je však jiná, moderní. Z evolučního hlediska se řítíme do hluboké propasti, na jejíž dno zatím nevidíme. Naši populaci sužují civilizační choroby, celý svět zaplavuje vlna obezity, chronických chorob, či psychických poruch, které postihují stále mladších a mladších jedinců.
Lidstvo se vyvíjelo tisíce let v náročných podmínkách, na které se postupně adaptovalo.
„Moderní svět“ však za poslední desetiletí zastihla obrovská vlna moderní revoluce, která nám usnadnila život a my už nemusíme chodit, zda běhat desítky kilometrů za potravou, sbírat plody ani ručně obdělávat pole. Problémem je, že zatím nejsme připraveni racionálně myslet a rozhodovat se co jíst nebo jak cvičit v době nadbytku a pohodlí. Naše těla na to zatím nejsou adaptované.
Hlavně naše stravovací návyky a aktivity kterým se věnujeme (nebo nevěnujeme) nám ničí zdraví. A tyto naše návyky a vzorce chování předáváme našim dětem, přátelům a lidem kolem nás.
Adaptace na moderní dobu se zřejmě děje právě teď, kdy se intuitivně začínáme více hýbat, více dbáme o své tělo a stravování. Rada z nás sahá po běhu jako nejpřirozenějšího, nejméně nákladnému a na čas málo náročnému sportu, který „očistí tělo i duši“.
Počet rekreačních běžců každým rokem rapidně stoupá a s vývojem moderních technologií, aplikací pro různé aktivity a sociálních sítí se každý touží pochlubit počtem naběhaných kilometrů a průměrným tempem tréninku bez předchozí přípravy.
Po několika letech sedavého způsobu života je jeho cílem uběhnout hned na začátku co největší vzdálenost, což nejvyšší rychlostí, bez prožitku z pohybu s cílem „ukázat imaginárnímu světu svou sílu“.
Běžci častokrát popadnú první botasky, které jim vejdou do cesty, rozběhnou se nejrychleji a nejdéle jako dokáží a vůbec nedbají o to, jak vlastně běží.
Tento způsob běhání však vůbec není zdraví prospěšný, dochází k přetěžování a nadělá více škody než užitku.
Běh by měl být hlavně symbolem zdraví, radosti z pohybu, úsměvu na tváři a pocitu křídel namísto nohou. Skutečně to zažíváme? Dokážeme uvolnit mysl, přestat neustává přemýšlet, analyzovat, počítat kalorie, řešit tempo a prostě jen běhat rychlostí, kterou si naše tělo samo předurčí?
Dokážeme dnes ještě běhat přirozeně?
Je skutečně úctyhodné, že se lidé začínají opět více hýbat a sportovat. Je však třeba se zaměřit na postupné navyšování zátěže a správné provedení pohybu. Naše těla nejsou působením moderní doby zcela připravené na běh.
Proto je velmi důležité soustředit se na správnou techniku, výběr obuvi, kompenzační cvičení a regeneraci. Všem těmto tématům se budeme věnovat postupně v následujících článcích. Máte se na co těšit.
